Moc mi tady někdo chybí, ten nejmilejší ze všech lidi. Spinkej krásně ty můj broučku, zavři očka pomaloučku. Zavři očka, ať si po tmě, ať se ti zdá něco o mě.
Kůra mé lásky je jemnější než tvá pleť. Objímám větve, nechybíš mi. Vlasy mi češe vítr, stejně krásně jako ty. Zdobím se bukvicemi, jako těmi nejdražšími drahokamy a dívám se na hladinu studánky jako do diamantového zrcadla. Líbám slunce a polibky se mi vrací stejně žhavé jako ze tvých rtů.
Proč mě to srdce tak bolí? Proč se celá chvěji, když tě vidím? Proč když s tebou mluvím, nemůžu vydat skoro ani hlásku? Proč? Na tyto otázky už odpověď znám... Je to Láskou! Ano, mé city k tobě se nedají popsat. Tak mi už konečně pomoz. Nemůžu už bez tebe žít!
Když vítr listy rozfouká a stromy se začnou ohýbat, chci se s tebou milovat. Když z nebe začnou padat kapky, chci cítit tvé polibky. Když nepřestává pršet a kapky padají čím dál tím více, chci cítit tvé ruce. Když už ale nebe modrou barvu má a slunce začne hřát, chci hladit tvojí tvář. Tohle všechno jsem měla a zase bych to chtěla! Miluji tě.
Slyším z dálky rytmus tvého dechu, chci se ti přiblížit. Ve snech vrátit se do nocí plné vzdechů a neumět ublížit. Chtěla bych vnímat vůni tvého těla, v tvých dlaních se rozpouštět, abych hýčkat tě ještě dlouho směla a ty zkoušel jsi mi odpouštět.
Láska je pocit, touha či myšlenka, někdy krásná, někdy smutná vzpomínka, když se podívám na tebe celé tělo mě zebe a už vím, že miluji jen tebe.
Láska je pocit, touha či myšlenka, někdy krásná někdy smutná vzpomínka. S láskou si nesmíš zahrávat a jemným polibkům se musíš oddávat.
Každý se mi smál, mě vychoval jen žal a za cestu ke štěstí já zaplatil jsem bolestí. Proč teď, ale cítím chlad? Proč mě bolí mít tě rád?
Zapomenu! Uchopím srdce a jako list, spálím tu touhu, nenávist. Zbyde jen pocit, že jsi pryč. Zmizely dveře, zmizí i klíč!
Srdce nezapomíná na toho, kdo jej miloval. Ani já nejsem jiná, každý už chyboval .S tebou bych se ráda smála, svůj život ti zase dala. Smím ti ho dát? Tedy jestli mě máš ještě rád...
Když se dívám na nebe, musím myslet na Tebe. Každá hvězda, která září je jak úsměv na Tvé tváři. Chybíš mi tu strašně moc, myslet na Tebe budu celou noc.
Myslím na tebe noci dnem, v hlavě mi proletíš nejhezčím snem. Asi jsem měla být básník či poeta a ne od tvých citů ke mne popleta. Napiš prosím, jak na tom jsem, kolik místa je pro mě v srdci tvém...
Když tě mám za pár okamžiků vidět, klepe se mi celé tělo zimou, jako by mě někdo zasypal vločkami sněhu. Když jsem bez tebe, mé srdce umírá steskem, jako když slonovi umře slonice. Když jsem v tvé blízkosti mé srdce září kolem sebe mou lásku k tobě!
Proč poznala jsem tebe, když nemůžu tě mít. Proč touží po mě jiní, když s tebou já chci být. Když do očí ti pohlédnu, hned zrak k zemi sklopím a přece bych ti chtěla říct, jak nevýslovně trpím.
Když pláčeš, pláču i já. Když se směješ, směju se taky. Když cítíš bolest, cítím ji s tebou. Když umřeš, v ten den umřu i já...
V životě můžeš prosit, můžeš plakat či dokonce proklínat. To všechno můžeš! Jediné, co musíš, je bojovat. Bojovat za lásku.
Umíš mi úsměv na tvář dát, dokážes mě rozesmát. Dokonce když jsem skoro na dně, ty dokážeš mi hlavu zvednout ladně. Pak řekneš jen, vše bude dobré, uvidíš a plamínek naděje ve mě rozsvítíš. Ten plamínek naděje, že možná i pro mě trocha štěstí je. A já ti za vše vděčná jsem, jsi pro mě zázrakem.
Život mám ráda, tebe však raději. Dej mi znát, jakou mám naději.
Jsi šíp, co zasáhl mé srdce, jsi provaz, co mi spoutal ruce. Jsi oheň u kterého se hřeji, jsi dárek, co si tajně přeji. Jsi kousek štěstí, co mi zbyl, jsi ta, o které jsem celý život snil.
Jsi jako krůpěj ranní rosy, jako slavík mezi kosy. Jsi slunce, co mě hladí, pohádkový princ, co mě v noci svádí. Jsi měsíc, co se na mě dívá, jsi ten kdo mě v náručí mívá. Jsi jediný kterému slibuji, že je ten koho miluji.
Láska, to je to, co mi schází, láska, co život doprovází. Láska, ale ta oboustranná, láska je věc nepopsaná. Láska, to je pravdu znát, doufat, věřit, milovat.
Milovat znamená něčeho se vzdat, milovat znamená lásku druhému dát, milovat znamená snést modré z nebe, milovat znamená žít jen pro tebe.
Jsi má láska jediná, s Tebou všechno začíná. Když mne líbáš krásně, dlouze, podlehla bych ihned touze. Držíš mou ruku ve své ruce, jsme dva, ale máme jedno srdce.
Proč hledat lásku tam, kde už není, kde pomalu se ztrácí v zapomnění, kde marně člověk hledá pochopení a nepřichází ani pohlazení, duše je prázdná a zbývá jen snění, čekání na den, kdy snad se zas vše změní.
Láska je slovní označení pro cit, který se bojím projevit. Láska jsme my dva a přesto každý sám. Láska je mé srdce, které Ti ráda dám. Láska - jedno slovo, písmen pět a přesto je v nich obsazen celičký můj svět.
Víc než slunce nad hlavou, víc než modré nebe, miluji já lásko má, miluji jen Tebe.
Jak ti mám říct, že tě moc miluju? Že tě milovat nepřestanu? Že budeš navždy uzamčen v mém srdci? Že tě ještě potom všem chci? Vrať se ke mě a zapomeňme na všechno zlé! A potom už jen spolu budeme... Vrať se, vždyť víš, že tě miluju! Ulicí temnou, jak světlem nedotčený kout, já kráčím bolestí, snahou na tebe zapomenout však v mé mysli malinká víra je, že jednoho dne mě někdo obejme a z ulice vyvede.
Lásko, jak touha po tobě svírá mé srdce, má duše zpívá smuteční písně steskem po tobě, chybí mi tvá vůně, tvůj smích, tvé doteky, tvá blízkost, samota obestírá mé myšlenky... a ty... stále tu nejsi. Dovtípíš se někdy, jak moc po tobě toužím?
Miluješ pro krásu? Tak nemiluj mne, jsou i hezčí než já. Miluješ pro bohatství? Tak nemiluj mne, jsou i bohatší než já. Miluješ pro lásku? Tak miluj mne, protože nikdo Tě nemiluje tak jako já!
Utrhl jsem květinu, zvadla mi. Chytil jsem motýla, zemřel. Až pak jsem pochopil, že krásy je třeba dotýkat se srdcem.
Naše oči se míjejí jako dva poutníci na cestě za láskou. Jsou jako kniha. Stránku po stránce odhalují krásný příběh. Čtu ho znovu a znovu. Každý řádek se mi vrývá hluboko do mého srdce. Ty jsi můj spisovatel, já Tvoje čtenářka. Patříme k sobě. Miluji Tě.
Jak zapomenout mám na někoho, pro koho jsem žila? Jak z mysli vymazat tě mám, když jen pro tebe jsem tu byla.
Náš vztah byl jak plamen a láska jako vosk, co život mu dával! Teď už marně škrtám sirkou, snažím se moc a moc! Ale láska je pryč a plamínek nemá z čeho žít! Moc mě to bolí, ale musím Ti to říct...
Láska nezná jména, je štěstí. Láska je bolest, pláč i smutek. Milovat svůj sen, je hloupé. Milovat člověka takového jaký je, znát ho, věřit mu, je krásné. Slzy mi kapou po tváři. Snad se dočkám, kdy přijdeš? Nemusíš mluvit jen mi podej ruku.
Tak jako Tebe miluji, nikdy nic jsem nemilovat, proto ty se na mě nesmíš zlobit, když strach o Tebe mám ...
Nevím proč mi to děláš, ale strašně moc mě zajímáš. Chtěl bych býti s tebou, prožili by jsme noc ve dvou. Bylo by to krásný jak měsíční zář, tak mi podej ruku a nastav tvář.
Spousta lidi v mém životě mi dokázalo zlomit moje srdíčko na tisíce
kousku, ale jen ty jsi mě vyléčil. Moje srdíčko je zase plné lásky,
která z té největší části patří jen a jen tobě!!! A já ti za to děkuji!!
Já nehněvám se na Tebe, žes mi srdce vzal, ale že jsi zradil a do očí mi lhal.
S tebou všechno končí, všechno začíná, jsi můj nultý rok, má první vteřína, s tebou všechno hledám, všechno nacházím, jsi má sbírka náhod, má sbírka nesnázi.
Když vítr listy rozfouká a stromy se začnou ohýbat, chci se s tebou milovat. Když z nebe začnou padat kapky, chci cítit tvé polibky. Když nepřestává pršet a kapky padají čím dál tím více, chci cítit tvé ruce. Když už ale nebe modrou barvu má a slunce začne hřát, chci hladit tvojí tvář. Tohle všechno jsem měla a zase bych to chtěla! Miluji tě. 
Chybíš mi víc než chybí princ své princezně, víc než chybí zpěv ptáků korunám stromu, víc než chybí voda vyschlému říčnímu korytu, víc než chybí meč a zbroj udatnému rytíři, víc než chybí střevíček pohádkové Popelce, víc než chybí bohu lásky jeho šíp. Chybíš mi víc, než kdokoli jiný na tomto světě! Láska je bolest, pláč i smutek. Milovat svůj sen, je hloupé. Milovat člověka takového jaký je, znát ho, věřit mu, je krásné. Slzy mi kapou po tváři. Snad se dočkám, kdy přijdeš?
Chci na Tebe myslet - myslím na Tebe. Nechci na Tebe myslet - myslím na Tebe. Chci myslet na něco jiného - myslím na Tebe. Nechci myslet na nic - myslím na Tebe! Ty slzy nech, ať oschnou, já mám Tě pořád rád. Pojď se brouzdat rosou a poslouchat vodopád.
Hrozně moc tě miluji a dne bez tebe lituji. Čas s tebou stává se krásným dnem a v noci jsi mým snem. Hrozně ráda tě líbám a zároveň bděle hlídám, když v noci krásně spíš, i když se vedle mě ráno probouzíš. Už jen chci být s tebou a mít tě stále sebou. Vážím si tě hrozně moc a přeji ti nádhernou dobrou noc! Miluji TĚ!
Už svítá a mě se po tobě moc stýská. Když vidím tvé krásné oči, svět se se mnou točí. Když hladím Tvé jemné tváře, line se z nich krásná záře. Nezastaví mě už nic, já chci tě stále víc a víc.
