Asi přemýšlíte o čem bude tato rubrika. Chtěla bych vám zde představit místa vytvořená člověkem, která spolu s přírodou tvoří překrásné, magické, tajuplné a romantické scénerie.
(Svět je krásný a stojí za to o něj bojovat.)
Most Golden Gate (Zlatá brána) je jedním z nejdelších a nejznámějších visutých mostů na světě. Překonává stejnojmennou úžinu u ústí Sanfranciské zátoky do Tichého oceánu a spojuje tak San Francisco na jižním poloostrově s okresem Marin na severním. Není jen dopravní komunikací, ale i symbolem města San Francisca a turistickou atrakcí. O jeho stavbě bylo rozhodnuto v roce 1930 a byla zahájena 5. ledna 1933. Do provozu byl slavnostně uveden 27. května 1937 pro pěší a o den později pro automobily; tehdy byl nejdelší na světě.
Při stavbě bylo nutno vzít v úvahu častá zemětřesení v oblasti, ale i bouřlivé přílivy a odlivy. Nejobtížnější byla stavba základů pro jižní mostní pilíř. Pracovalo se z vlečných člunů za přílivu i odlivu. Po dostavení pilířů bylo nutno namontovat 2 drátěná lana. Tato montáž se prováděla z visutých lávek. Stavba si vyžádala 11 obětí na životech (z toho 10 při kolapsu lešení 17. února 1937). Stavbu mostu vedl inženýr Joseph Baermann Strauss, jeho poradce byl architekt Irving Morrow. Projekt byl financován dluhopisy ve výši 35 miliónů dolarů; v cenách r. 2003 by jeho výstavba stála zhruba 1,2 milardy.
Most má rozpětí pilířů 1280 m, celková délka je 2737 m. Má dvě nosná lana, každé má průměr 92 cm a skládá se ze 27 572 pramenů. Každý pilíř nese zátěž 95 000 tun, kotevní kvádry jsou vystaveny zatížení 28 500 tun v tahu. Ocelové pylony se skládají z několika tisíc snýtovaných malých ocelových krabic. Věže dosahují výšky 227,4 m nad mořem. Most je natřen oranžovou barvou, která zlepšuje jeho viditelnost pro lodě při častých mlhách v oblasti.
Denně přejede přes most přes 120 000 aut; má šestiproudovou vozovku, přičemž počet pruhů pro provoz jednotlivými směry se mění podle denní doby. Za přejezd osobním autem se ve směru do San Francisca platí 5 dolarů; v opačném směru se neplatí.
V 80. letech 20. století byla do mostu namontována čidla, která hlásí pohyb konstrukce vyvolaný zemětřesením.
Stonehenge je komplex menhirů a kamenných kruhů, nacházející se na Salisburské pláni asi 13 km severně od městečka Salisbury v Jižní Anglii
Název „Stonehenge“ jistě pochází ze staré angličtiny, ale není známo, co přesně znamená. Jsou dvě hlavní teorie, které se liší pouze v druhé polovině názvu. Obě teorie tvrdí, že první polovina názvu „Stone“ (ve staroangličtině „stān“) znamená „kámen“. První z těchto teorií však říká, že druhá polovina názvu, staroanglické slovo „hencg“, znamená „henge“, tedy v překladu „šibenice“. Druhá tvrdí, že toto slovo (tentokrát „hinge“)znamená „zavěšený“. Není tedy jasné, jestli je pravým názvem „Kamenná šibenice“ nebo „Zavěšený kámen“.
První fáze stavby počala okolo roku 1900 př. n. l. Byl vystavěn kruh s průměrem 100 m z vnější strany tvořený příkopem a z vnitřní strany valem. Val byl jen 0,5 m vysoký. Příkop byl 2 m hluboký a na jeho dně byly umístěny kosti zvěře a skotu, aby se půda zpevnila.
Druhá fáze nastala roku 1ýřé př. n. l., kdy byly vystavěny dva kruhy vztyčených kamenů uprostřed kruhu příkopu. Kameny vnějšího kruhu byly necelých pět metrů vysoké a téměř dva metry silné. Na těchto kamenech ležela souvislá řada kamenů vodorovných, které byly na těch vertikálních uchycené pomocí výstupků na vrcholu. Mnoho z nich však spadlo dolů. Kameny vnitřního kruhu byly podstatně menší, jen 2m vysoké.
Třetí a poslední fáze počala okolo roku 1650 př. n. l. Byly vystavěny dvě podkovy. Vnější byla tvořena pěti „Trilitony“. Triliton je soustava tří kamenů, kde jsou dva kolmé a jeden vodorovný, přičemž ten vodorovný na nich leží. Největší z těchto trilitonů je 8,5 m vysoký. Kameny vnitřní podkovy jsou velikostí podobné kamenům vnitřního kruhu, tedy asi 2 m vysoké. Celý komplex byl dokončen okolo roku 1400 př. n. l.
Roku 1910 Angličan Horatio Barber zkonstruoval letadlo a bylo velkým štěstím, když jeho zkušební pilot s tímto letadlem minul „Stonehenge“ a havaroval nedaleko.
Větší kameny jsou v současnosti zality do betonu. Při stavbě byly kameny vsazeny do jam a utěsněny kamennou drtí. Avšak po dvou světových válkách kameny následkem otřesů začaly vypadávat. Proto byli tehdejší archeologové nuceni rizikové kameny zabetonovat. I přesto však jeden z kamenů spadl při velké vichřici v roce 1963.
Při vykopávkách z roku 1920 byla pod jedním z kamenů nalezena láhev portského vína. Na štítku láhve byl vyznačen i rok a toto víno pocházelo z roku 1810. Zátka však shnila a většina vína vytekla.
<< Pokračování příště >>
